Musíme o děti v náhradní péči „bojovat“ nebo to jde i jinak?

Většina pěstounů svádí „boj“ o své svěřené děti a to je často dost vyčerpávající pro všechny zúčastněné a po boji většinou zůstává spoušť, v tomto případě vztahová spoušť. Boj můžeme vést s úřady, s biologickými rodiči, s přechodnými pěstouny pokud jsme dlouhodobí atd atd.

Osobně si myslím, že boj nikdy k ničemu nepovede. Boj vždy vytváří protiboj, tlak vytváří protitlak. Můžeme to vidět v naší společnosti. Boj je vždy souboj dvou či více eg, našich nevyzrálých osobností. Nejsem naivní a vím, že děti v náhradce si nežijí na růžovém obláčku a že jim jako pěstouni, jako lidi s dobrým srdcem, chceme pomoci zlepšit jejich život. Ale můžeme na to jít i jinak než bojem. Prostě plynutím. Co se má v životě stát, tak se stejně stane. Nemá cenu tlačit řeku proti proudu, ale spíše jít s proudem, plynout v dané situaci a chránit si své hranice a hranice našich dětí.

Více v mém vide sdílení (níže též audio verze na stažení):