Včera jsme byli cvičit v Sokole po delší době. Většinou chodí s naším PP klukem můj chlap, ať mají hezky klučičí chvilku..

Do Sokola chodíme od začátku, co kluka máme v péči, takže přes 2 roky. Za mě je to nejlepší sportovní průprava pro děcka vůbec. Aji já si tam vždycky zacvičím, takže bomba

Vnímám obrovské zlepšení v jeho chování, kdy už je schopný poslouchat i někdy instrukce, cvičit rozcvičku atd. Co dřív bylo nemyslitelné, je někdy už ok a tak se více soustředí na dané cviky. A jakou má radost z každého úspěchu

Včera jsem si tak pohravala s myšlenkou, kde by ten náš kluk byl (nejen sportovně, ale i znalostně), kdyby měl od malička podporující zázemí a my tak nemuseli celý čas krotit z 90% důsledky jeho vývojového traumatu a měl stejný start jako ostatní děti..

Jenže to si taky člověk musí uvědomit, že mohl na druhou stranu taky zůstat trčet v původní rodině a kde by teď byl že jo..

Vím, že je všechno tak, jak má být a jeho duše i naše duše si tuto cestu vybrala.. jenže někdy je mi to celé prostě líto.. vybral si kur*a složitou cestu a přihlížet tomu je někdy

Bude muset opakovat 1.tridu a měnit školu, protože i přes všechnu snahu nás, asistentky a učitelky ty znalosti jít dál prostě nemá Ale ono není kam spěchat, každý máme svůj čas

Jen je pro nás někdy těžké tomu všemu přihlížet a brát to s nadhledem, protože pro své dítě chcete přirozeně to nejlepší , ale to je ten život, ty lekce, že kterých se nejvíce učíme

A život je krásnej