Jsem dlouhodobá pěstounka od roku 2020 a v péči mám 11-letého chlapce.

Chlapce jsme přijali s bývalým manželem do společné pěstounské (dlouhodobé) péče k naší biologické dcerce – teď je jí 14 let. V roce 2026 jsme se po 18ti společných letech rozvedli.

Proč jsme šli do pěstounství?

Snažili jsme se zhruba 6 let o další dítě k naší dceři a během té doby jsem 3x potratila, z toho se jednalo 2x o mimoděložní těhotenství, kde mi byly postupně odebrány oba vejcovody a vyslechla jsem si nakonec ve svých 36ti letech, že již nemůžu mít přirozenou cestou další děti. Byla to pro nás obrovská rána.

Do té doby jsem téma náhradní rodinné péče, ať už adopce či pěstounské péče, párkrát doma nadhodila, ale manžel tento návrh zamítl s tím, že ještě počkáme, zda se nám nepodaří počít vlastní dítě. Umělé oplodnění pro mě nebyla varianta k diskuzi, protože s touto cestou početí nesouzním (v některém z videí toto téma proberu více), tak jsme se s manželem nakonec rozhodli, že půjdeme zkusit náhradní rodinnou péči a zažádat o obě formy – dlouhodobé pěstounství i adopci – chtěli jsme zvážit konkrétní případ nabídnutého dítěte.

Čekalo nás roční kolečko – návštěva na OSPOD, vyplnění žádosti, návštěva sociální pracovnice u nás doma, dále schůzka na Kraji, psychotesty, příprava s návštěvami lektorů u nás doma a závěrečná schůzka na Kraji, kde nám bylo řečeno, že nás schválili pro adopci, ale zamítli pro pěstounskou péči.

Odvolali jsme se proti tomuto rozhodnutí a PO 4 LETECH se dočkali pozvání na MPSV k vyjádření stanoviska a odvolání vyhráli – rozhodnutí znělo, že jsme byli neoprávněně a bezdůvodně zamítnuti. Na našeho chlapečka jsme narazili mimo oficiální cestu přes Kraj, začali se s ním vídat a poté si o něj zažádali na soud o předpěstounskou péči a po půl roce o pěstounskou péči.

Aktuální update mého pěstounského příběhu:

Něco o mě